Malíř
20. srpna 2011 v 19:57 | Tok myšlenek
|
Myšlenky
Možná namaluje kočku. Nebo strom, maličký strom se spoustou lístků, které opadaly. Nebo snad napíše báseň?
Umělec je věrný svému dílu. Do chvíle, kdy jej domaluje....
Sklání se. Z očí září soustředění. Občas zapátrá pohledem po pokoji. Hledá další inspiraci. Pak znovu namočí štětec a barva se zase pomalu začne vpíjet do (mojí) kůže...
Tok myšlenek
20. srpna 2011 v 19:48 | Tok myšlenek
Ztrácí barvu, sny možná hrdost. Ale tu nevybělilo slunce. Ne, protože prší. Dveře domu s popisným číslem 103 se zavřely. Už se nedají otevřít, víš? Nevíš, jak bys mohl, když je snazší nevědět. Sejdem se tam co vždycky. Nechci tam jít. Toho si važ, jednou ví,š co nechceš....
Poetická
20. srpna 2011 v 19:45 | Tok myšlenek
|
Myšlenky
Psala bych. Psala bych básně. Tolik básní, že by ani nebyly kam psá. Psala bych o všem, co má na světě nějaké jméno. Popsala bych všechny barvy ve vesmíru. Popsala bych vše nemožné a před očima bych měla jedinou tvář.
Hodina biologie leden 2010
20. srpna 2011 v 19:42 | Tok myšlenek
|
Myšlenky
Co je to?
To je nefron.
Aha tak to neznám, to asi nepotřebuju...
Koukej!
Nekoukám, já nevidim.tak na co koukat?
Maturanti si zapíšou, že jsou primitivní. Ostatní si to zjistí sami.
Zklamaná 28. 12. 2009
20. srpna 2011 v 19:40
|
Myšlenky
Je rozdíl mezi flákačem a pohodářem. Stojíš na tenkém ledě zlato. Možná umíš bruslit, ale led se přece může prolomit. Pak budu já stát na břehu. Věříš, že ti pomůžu. ale zdání klame. Vrátím ti každý úder, až to budeš nejméně čekat!
Myšlenka noci, pro kterou mě nenapadá žádný název...
8. července 2011 v 9:52
|
Básničky
Dotek těla
Stydět by ses měla
Za lži skryté pod polštářem
Za milování před oltářem
Neříkej, žes nechtěla
Duše hořce zbabělá
Však jsi dobře věděla
Že jsi svedla anděla!
Můžeš prosit, můžeš plakat
Nechala ses jednou zlákat
Svlékalas jej z nevinnosti
A to ti nikdy - neodpustí
Duši svou víc nespasíš
Ale to ty dobře víš!
Maturita
23. května 2011 v 18:30
|
Myšlenky
Je mi fajn. Je mi výjimečně fajn. Maturita na samé jedničky a ten jen člověk. Člověk co mi dnes dal dvě bílá pírká. Pírka do mých křídel? Asi sem se zbláznila. Najednou .... Moje priority se mění. Nevím, vážně nevím co mě to popadlo.
"Dear God, the only thing I ask of you is to hold her when I'm not around, when I'm much too far away... we all need that person who ca be true to you..."
Že bych se nechala dobrovolně zase na chvíli spoutat... ?
Vzpomínám si na den, kdy sem ho potkala poprvé. bylo mi asi 14 a líbil se mi. Snad proto jsou události posledních dní tolik neuvěřitelné. Snad proto překonám strach prohry. Snad proto je nám spolu tak hezky. Snad proto vím, že zvládneme i věci, co nejsou a nebudou tolik pozitivní.
Chci své budoucnosti dát šanci. Šanci na cokoli by mohlo být krásné...
Druhá strana
18. dubna 2011 v 21:34
Muž celý v černém se rychle vzdaluje od domovních dveří. Po ruce mu stéká tenoučký pramínek krve, daň za to že dnes přišel. Zastavil se, prohrábl si lesklé aksamitové vlasy a podíval se na ni svýma uhrančivýma očima.
Jak se zastavil psi se opět dali do hlasitého štěkotu a snažili se vytrhnout ze řetězů. I na její ruce krvácely znatelné otisky zvířecích zubů.
Muž pokračoval v cestě. Směřuje na místo, jehož jméno neznala, ale vždy věděla, že tam je jeho život, nikoli tady. Netušila jak dlouho jej neuvidí tentokrát. Dávno ztratila iluze, že by byla jeho jedinou.
Ztratil se jí z dohledu. Zbylo po něm jen pár kapek krve přede dveřmi a vůně jeho parfému na jejích rtech...
Ucítil na sobě její pohled. Zaváhal. Pak se otočil. Dívala se na něj. Oblečená celá v černé s rozpuštěnými divokými vlasy.
Její oči jsou zvláštně teskné pomyslel si, ale štěkot psů ho donutil pokračovat v cestě. Šrám na ruce ho zabolel. Psi jakoby strážili její tělo před každým cizím dotekem. Hlavou mu probleskla myšlenka - vzpomínka na její dlouhé nahé nohy.
Šrám zavadil o rukáv kabátu . Zalitoval, že sem dnes chodil. Je čas vrátit se do jeho světa, mezi chytré muže a přitažlivé ženy.
Po ní mu zbude jen těch několik řádků na modrém lístku, který mu kdysi poslala.
Věděl, že je to naposledy. Za ní už se nikdy nevrátí. Nechce...
Múza
12. února 2011 v 17:14
|
Básničky
V babím létě
V cizím světě
V noci temné
Prádlo jemné
...Posedla mě múza
V noci chladné
Prádlo žádné
V noci jasné
Rozum žasne
...Opila mě touha
V noci němé
možná chceme
milovat se se slovy
múza mi to napoví
... Tak se zrodí báseň
Končím
31. prosince 2010 v 14:45
|
PRO TEBE
Znáte ten pocit, když je vám tak mizerně, že by jste radši umřeli? Tak hrozně bych si přála aby byl příští rok "dobrý". Ten letošní pohřbil moje sny někam hluboko do minulosti a mně se po nich stýská. Příští rok maturita, vejška... co dodat
Znáte ten pocit, když sedíte v koupelně na chladných dlaždičkách a je vám tak zle, že si zoufale přejete umřít. Vždycky se to zlepší, zase můžu vstát a tvářit se že se nic neděje. Ale děje. Noční můry a neustálý strach z vědomí, že se všechna ta bolest zase vrátí. Vždycky se vrátí.
Znáte ten poci, když ležíte v posteli a čekáte... Čekáte, čekáte... Na další den, na to jestli mi nepřijde smska, na to jestli se něco zlepší...
Tenhle rok končí, konec, The Ende, Ende, Šlus!
A já taky končím, není proč se snažit být lepším člověkem, není proč.
Zbloudilý čtenáři měj se krásně.
Přeji ti aby se ti splnily všechny tvé sny!
Držím Ti palce!
Zde hledá